19. července 2009
Jak je jenom možné, že se chvíli směju, pak se vztekám, potom se mi zase chce stočit do klubíčka a skučet jako malé štěně a to vše během jednoho dne, během pár hodin?
Proč se lidé trápí pro lidi, které mají rádi? A lidi které nesnášíme? Pro ty snad nemáme tolik trápení, jaké pro své milované. Je to trápení trest za to, že máme někoho rádi? A to je špatné, mít někoho rád? Proč prostě nejde, aby byl život trochu bezstarostnější? Proč lidé musí plakat kvůli lidem, které mají rádi? Kvůli svým nepřátelům nemáme tolik starostí, netřeseme se strachem, když už několik dní netušíme, kde náš milovaný človíček je a co dělá. Není nám smutno, když je mu také smutno a nesnažíme se ho rozesmát, i když máme sami také na krajíčku. Proč se člověk prostě musí a trápí pro své milované?