1. ledna 2010 podruhé
Zítra to bude 8 měsíců, osm! A já se po tak dlouhé době musím hryzat do rtu, abych nebrečela. Proč mi jenom pořád ještě píše? Ach bože, když já chci, aby mi ještě psal. Mám ho ráda, i když... On se změnil. A to je právě to, co mě bolí. Já nevim, jak to vysvětlit... Prostě to pořád bolí. Když já jsem taková citlivka. Jsem se skoro sesypala, když jsem zjistila, že došlo k omylu a on si myslí, že jsem se s ním rozešla ... Ach jo, proč musí věci být tak složitý? Proč já je dělám tak složitý? Proč prostě nejsem primitiv? "Málokdo má tolik štěstí primitivem být, málokdo má tolik štěstí v hlavě česnek mít... " Znáte někdo tuhle písničku?